Španělsko – povrch
Více než polovinu země zaujímá španělská Meseta, rozsáhlá centrální plošina budovaná starými horninami. Její průměrná výška je 600 – 800 metrů nad mořem a je obklopena i přerušena několika horskými pásmy.
Na severu ji omezuje vápencové Kantaberské pohoří.Ve středu se táhne od jihovýchodu k severovýchodu Kastilské pohoří (2592 m), které dělí Mesetu na historické oblasti Kastílie León a Kastílie La Macha. Na jihu ji ohraničuje nevysoká Sierra Morena, která spadá do největší španělské nížiny v povodí řeky Guadalquivir vlévající se do Cádizského zálivu Atlantského oceánu zlomovým svahem.Iberské pohoří lemuje na severovýchodě centrální plošinu až ke středozemnímu moři. Za ním leží široké údolí řeky Ebro a dále na sever se terén pomalu zvedá k francouským hranicím, které tvoří vysoké horské pásmo Pyrenejí táhnoucí se od Biskajského zálivu na západě až ke Středozemnímu moři s nejvyšším vrcholem Pico de Aneto 3404 m v centrální části Maladeta.
Řeky Duero, Tajo a Guadiana, které se vlévají v Portugalsku do Atlantského oceánu je odvodňována téměř celá Meseta. Jižní část Andalusie vyplňují pohoří Betického systému s masivem Sierra Nevada nad Granadou a nejvyšší horou pevninského Španělska Mulhacén 3482 m.
Podnebí Španělska
Španělsko má převážně středomořské klima ovlivňované západním severoatlantickým proudění a teplými větry ze Sahary. Severní přímořská klimatická zóna táhnoucí se od severních hranic Portugalska k západním Pyrenejím má vlhké přímořské podnebí. Zimy jsou zde mírné a deštivé, léta jsou relativně chladná. Centrální Meseta má kontinentální podnebí s velmi chladnou zimou a extrémně horkým létem. Srážky jsou vesměs nízké a nepravidelné. Oblast spadající k východnímu a jižnímu pobřeží má středomořské klima s mírnou zimou a teplým suchým létem. Nejméně srážek (200 – 300 mm ročně) v Evropě má východní část Slunečního pobřeží (Costa del Sol) kolem Almeríe. Naopak členité pobřeží Galície na severozápadě a západní Pyreneje dostávají více než 1500 mm srážek.
Rostliny a zířena
Souvislé porosty listnatých a v Pyrenejích i jehličnatých lesů se vyskytují již jen na vlhčím severu. Na jihu rostou korkové duby a místy i palmy,ale většina území včetně Mesety byla odlesněna a je pokryta rostlinnou formací s trnitými stromy a aromatickými keři. Na suchém jihovýchodě se rozkládá travnatá step známá jako esparto. Izolace Španělska za Pyrenejemi způsobila, že v zemi žije řada endemických živočichů, včetně plazů, kteří v ostatní Evropě již vyhynuli. Vyskytují se zde i některé živočišné druhy typické pro Afriku, jako např: divoké kočce podobná ženetka, nebo dikobraz. Španělsko leží na důležité migrační trase ptactva mezi Evropou a Afrikou.
Dějiny Španělska
Předchůdci člověka obývali Iberský poloostrov již před více než 500 000 lety. Jeskynní člověk žijící před 25 000 – 10 000 lety zanechal obdivuhodné kresby bizonů, koní a jiných zvířat v proslulé jeskyni Altamira v Kantábrii. Před naším letopočtem celý poloostrov postupně Římané. Španělsko se stalo téměř šest století nevlídnou částí římského impéria. V roce 711 bylo Španělsko obsaženo muslimským vládcem Tangeru.
V 9. až 13. století bylo Španělsko kvetoucím střediskem islámského vědění, literatury a umění a zvláště pak astrologie. V roce 1492 překonal Kryštof Kolumbus Atlantský oceán a objevil Ameriku. Cesty Krištofa Kolumba zahájily období zámořských výbojů a rozsáhlého vykořisťování, které daly vznik španělskému impériu ve Střední a Jižní Americe a v Jihovýchodní Asii. Filip II. ( 1527 – 98) získal v roce 1580 Portugalsko, ale jeho pokus o invazi do Anglie v roce 1588 skončil porážkou španělského loďstva – Armady.
V roce 1648 po válce trvající 80 let ztratilo Španělsko definitivně nizozemské provincie. V roce 1794 prohrálo Španělsko válku proti revoluční Francii a v roce 1808 Napoleon dosadil na španělský trůn svého bratra Josefa Bonaparte (1768 – 1844). Následovala španělská osvobozenecká válka (1808 – 14). V období 1810 – 26 ztratilo Španělsko s výjimkou ostrovů všechny své kolonie v Latinské Americe. Břehem 2. světové války zůstalo Španělsko neutrální. V roce 1982 se Španělsko připojilo k NATO a v roce 1986 k Evropskému společenství.
V roce 2000 podruhé vyhrála volby Lidová strana (Partido Popular) José Maríi Aznara. Od 1.1. do 30. 6. 2002 Španělsko podruhé ve své historii předsedá Evropské unii.
Dnes je Španělsko konstituční monarchií. Podle ústavy z roku 1978 je král hlavou státu a ozbrojených sil. Jmenuje a odvolává předsedu vlády a ministry. Nejvyšším zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament, který tvoří Poslanecká sněmovna (350 členů ) a Senát (251 senátorů ).
Obyvatelstvo
Španělsko bylo ještě koncem tisíciletí vnímáno jako venkovská země, nyní již více jak 80 % obyvatel žije ve městech. Většinu populace populace tvoří Španělé. Úředním jazykem je klasická španělština, románský jazyk odvozený z latiny. Dále zde žijí Katalánci, Galicijci a Baskové, jejichž jazyk je docela odlišný. Malou etnickou menšinou jsou také Cikáni původem z Indie, kteří přišli do Španělska kolem 15. stol.
Hospodářství
Zemědělství
Španělsko zaujímá 1. místo na světě v produkci oliv a olivového oleje, 1. místo v Evropě v produkci citrónů ( převážně pomeranče a mandarinky ) a 3. místo ve výrobě vína. V živočišné výrobě převládá extenzivní chov ovcí na Mesetě a chudších pastvinách. Významný je chov prasat zejména na jihozápadě. Na pobřeží Atlantiku se loví sardinky, ančovičky, tresky a hejci. Španělsko je druhé po Portugalsku v produkci korku.
Rybolov
Lov ryb je z velké části soustředěn na pobřeží Atlantiku do přístavů Vigo a La Coruňa v Galicii. Loví se zejména sardinky, tresky, hejci. Ryb je však stále méně a lov je občas předmětem sporů mezí Španělskem a Francií.
Průmysl
Španělsko nemá příliš významné nerostné zdroje. Těží se železná ruda a pyrity, rudy zinku, olova, mědi, rtuti, ( 2. místo na světě ), stříbra, uranu i zlato. Významná je těžba kamenné i draselné soli, síry a kaolínu. Pro odstranění závislosti na dovozu a cestách paliv se rozvíjí jaderná energetika. Zásoby ropy a plynu nejsou velké a obojí se musí ve velkém dovážet. Největší rafinerie ropy jsou v přístavech Tarragona, Bilbao a Cartagena. Největší španělské ocelárny jsou u Avilés v Asturii. Barcelona je střediskem chemického průmyslu, zvláště výroby hnojiv a barev, textilu, oděvů a strojírenství. Největším výrobcem osobních automobilů je nyní SEAT- Volkswagen. Valencie vedle nové výrobny automobilů SEAT má významný keramický a papírenský průmysl s tradicí z doby Maurů. Více než 50 miliónů návštěvníků ročně dává zaměstnání velké části obyvatel alespoň v sezoně a zajišťuje existenci řadě stavebních firem a tradičních řemesel, jako je zpracování kůže, keramiky, skla a kovů.
Služby
Doprava
Od 60. let se rozšiřuje a modernizuje síť dálnic a jsou budovány další rychlostní komunikace. Madrid, Sevilla a Barcelona mají podzemní dráhu. Nejdůležitější přístavy pro mezinárodní obchod jsou Barcelona, Bilbao, Gijón, Valencia a Huelva. Španělsko má dvě národní letecké společnosti-Iberia a Aviaco. Mezinárodní letiště mají Madrid, Barcelona, Palma na Baleárách a Las Palmas na Kanárských ostrovech. Celá země včetně ostrovů je pokryta moderním telekomunikačním systémem.
Zdravotnictví, sociální péče a školství
Zdravotní péče je zajišťována státem spravovanými nemocnicemi, klinikami a dalšími specializovanými pracovišti. Sdružený systém sociální péče zabezpečuje podporu v nemoci a těhotenství, pomáhá s výdaji na nemoci a lékaře a konečně zajišťuje pomoc v případě úrazu, ztráty zaměstnání, důchodu nebo smrti. Španělský východní systém byl v roce 1970 reformován. Před školní výchova je pro děti od 2 do 5 let, pak následuje osmiletá povinná školní docházka. Po složení zkoušek umožňuje tříleté všeobecné studium vstup do odborných škol nebo po jednoročním přípravném kursu přijetí na univerzitu či vysokou technickou školu. Dvě z mnoha španělských univerzit mají samosprávu a čtyři jsou soukromé.
